Bájné zvíře, potomek draků, travič vody a ovoce… Víte o kom je řeč? O mloku skvrnitém nebo-li Salamandra salamandra.
Jak na taková přirovnání naši předci přišli? Úplně jednoduše, ze strachu. Odjakživa se traduje, že co je výrazné a barevné, to je nebezpečné a jedovaté. Představte si třeba takovou mochomůrku červenou či křižáka pruhovaného. Oba tyto organismy jsou barevné a jedovaté. A není tomu jinak ani u mloka.
Mlok má na hlavě žlázy s jedem samandrin. Člověku může tento jed způsobit “pouze” pálení očí. Malým živočichům ovšem způsobuje křeče, zrychluje srdeční tep a může způsobit i smrt.
Díky svému zbarvení nemá v přírodě žádného predátora, respektive jen jednoho – člověka.
Mlok obývá vlhká stanoviště se smíšenými lesy, potoky, rybníky a prameništi s čistou vodou. Kvůli působení člověka v krajině se stal se silně ohroženým druhem. O to více nás těší, že ho máme zrovna v našich lesích, neboť je indikátorem čistého prostředí a správného hospodaření.
Ze svých skrýší vylézá hlavně v noci nebo za deště.
A čím se takový mlok živí? Pochutná si například na hmyzu, slimácích ale i na žížalách.
Malá hádanka na konec. Je na fotce jeden a ten samý mlok, nebo tři různí? Jako nápovědu Vám poradíme, ať zkoumáte skvrny. Mloci totiž nikdy nemají stejné skvrny.
A co Vy, už jste někdy viděli ve volné přírodě mloka?
mlok skvrnitý v Českém lese
mlok skvrnitý v Českém lese
mlok skvrnitý v Českém lese
